• Požádejte o nabídku
  • Riziko zvaný aquaholismus – je vlastně lepší nepít vůbec?

    Zveřejnil ,
    Riziko zvaný aquaholismus – je vlastně lepší nepít vůbec?

    V současném světě moderních komunikačních technologií je velmi snadné publikovat a sdílet informace. Pokud svůj názor dobře uvedeme a podpoříme rozumnými argumenty, může se z něj stát trend. Takovým trendem je například současná móda pít. Mnoho informačních kanálů – a patří mezi ně i náš blog – pravidelně informují o důležitosti pitného režimu a jeho prospěchu pro lidské zdraví.

    Když se ale nějaký názor stane všeobecně přijímaným a uznávaným, můžeme vždy počítat s tím, že se ozvou protichůdné hlasy, který daný trend označí za lživý a nebezpečný. A budou tvrdit, že pravý opak je pravdou.

    Konzumovat velké množství pitné vody z nápojového automatu na vodu a přinutit se pít i tehdy, kdy organismus necítí žízeň, to je chování, které je mnoha odborníky označované za správné a zdravé. Ale v současnosti se můžeme setkat s antagonisty, kteří pro toto chování našli pojem „aquaholismus“. Podle nich jde o závislost se zhoubným dopadem pro lidské zdraví.

    V českém prostředí je nejvýraznějším zástupcem tohoto názorového proudu plastický chirurg Jan Měšťák.„Podle ajurvédy se máčlověk napít, když má žízeň. Člověk se má najíst, když má hlad. Já piju dvakrát za den, možná třikrát.“ Neuznává ani pravidelný pitný režim pro nejzranitelnější skupiny obyvatel. „Senioři mají snížený práh pro to, aby přijímali tekutiny. Musejí se trochu nutit, to je pravda. Ale já také patřím k seniorům. Já jsem vrcholově sportoval, skutečně vrcholově, ale nikdy nikdo při náročných trénincích nepil. Člověk může mít hyponatremii, čili například když při maratonu vypije během jedné hodiny jeden litr, může zemřít.

    Tato argumentace je v některých bodech jistě pravdivá – pitný režim je vždy individuální, svou ideální míru si musí najít každý. A i u vody, stejně jako u všech ostatních látek, které přijímáme, platí: příliš mnoho škodí. Ačkoliv představa otoků mozku, o které doktor Měšťák mluví, je poněkud vyhrocená a nepravděpodobná. Životu ohrožujícímu stavu, kterým otok mozku je, musí předcházet nárazové vypití mnoha litrů vody.

    Největší problém těchto vyjádření je, že jsou založená na dojmologii a na argumentaci ve stylu: „je to dobré pro mě, proto je to dobré pro ostatní.“ Není vyloučeno, že člověk může vydržet s pitným režimem půl litru vody denně. S velkou jistotou se ale dá říct, že u stovky lidí, kteří by se odhodlali žít s tímto pitným režimem, se v dlouhodobé perspektivě vyskytne více zdravotních problémů, než u stovky lidí, kteří denně vypijí tři litry vody, ideálně ve vysoké kvalitě z výdejníku na pitnou vodu.

    Mezi zdravotní problémy, jež se s nedostatečným pitným režimem pojí, patří bolesti hlavy, únava, z dlouhodobého hlediska pak choroby srdce a plic, riziko cukrovky.

    Fyziolog Miloslav Franěk z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy – a s ním řada dalších odborníků – doktoru Měšťákovi vytýkají nedostatečnou kompetenci. Kromě toho tvrdí, že vymlouvat pití vody při situacích, kdy organismus hydrataci potřebuje ze všeho nejvíce – například v letním horku nebo při sportovním výkonu – je nezodpovědné. „Pokud by si člověk musel vybrat, jestli v takové situaci pít jen vodu, nebo nepít vůbec, nepít vůbec je rozhodně nebezpečnější,“ řekl Lidovým novinám doktor Franěk.