Je to asi deset let, co se mezi americkými sociology a psychology začal hodně šířit pojem „water cooler effect“, neboli efekt nápojových automatů na vodu.
Pojem nemá nic společného s funkcí výdejníku na vodu jako takového. Coby water cooler effect je totiž označován fenomén shlukování zaměstnanců okolo určitého styčného bodu (jímž má být typicky právě výdejník na vodu) za účelem potlachu o určitých marginálních záležitostech. Česky bychom to asi shrnuli do jediného slova – drbání. Řeč se může vést o výsledcích ankety zaměstnanec měsíce, o přestupu Ronalda do Juventusu Turín, nebo o vývoji děje aktuálně populárního seriálu. Mimochodem, mnozí tvůrci seriálů si libují v tom ponechávat konce jednotlivých epizod otevřené, aby se otevřel prostor pro divákovu fantazii. A to právě z toho důvodu, aby byl efekt nápojových automatů na vodu co nejsilnější – vzrušené diskuze kolem aquabaru mohou k show přilákat uši nezainteresovaných zaměstnanců – potenciálních nových diváků.
Mohlo by se zdát, že ze strany zaměstnavatelů by měla být učiněna takovýmto debatním kroužkům přítrž. Kdo ale za water cooler effectem vidí sníženou morálku a produktivitu pracovníků, ten dělá chybu. „Člověk je tvor společenský a zakládá si na přímém kontaktu s příslušníky svého kmene,“ tvrdí odborník Alex Pentland v článku v magazínu Psychology today. „Se zvýšenou soudržností dochází ke sdílení znalostí (know how) uvnitř týmu, ke sdílení postojů a pracovních návyků, k sociální podpoře. Pro pochopení vnitřního fungování týmu a tím pádem začlenění se nemá žádný nováček v kolektivu k dispozici nějakou příručku. Musí si své místo ve skupině vybojovat sám. Krokem číslo jedna je – navštěvovat výdejní automat na vodu,“ uzavírá Pentland.
