Některé dnes oblíbené nápoje mají dlouhou tradici.
Například pivovary se zakládaly ve velkém už ve středověku. Pivo tak bylo již v době Přemysla Otakara II. naprostým standardem. Také víno teklo v tomto období proudem, jen ne v domácnostech chudých lidí, pro něž šlo o cenově nedostupný nektar, ale jen tam, kde žilo panstvo, církevní hodnostáři a panovníci. Samozřejmě i pálenky jsou staré jako lidstvo samo.
Dnes světově nejrozšířenější nápoj, čaj, měl komplikovanější vývoj. Staří Číňané a Indové jej popíjeli dávno předtím, než se narodil Ježíš Kristus. Své tajemství si ale dlouho nechávali pro sebe a tak se Evropané začali s čajem seznamovat až v 16. stoletím. V Česku se nicméně první oolong nebo darjeeling objevuje ne dříve než v 19. století.
Teď ale na první pohled banální otázka. Co pitná voda? Odkdy lidé pijí obyčejnou vodu?
Někdo by nad tím mohl kroutit hlavou – voda je přece nejlevnější a nejdostupnější nápoj, tu snad pili odjakživa všichni. Ale není tomu tak. Pití obyčejné vody je relativně nový fenomén!
Samozřejmě, voda z řek a potoků byla základním zdrojem tekutin pro lidi pravěku i starověku. Egypťané vše posunuli o úroveň výše vytvořením důmyslného filtračního systému, jehož výsledkem byl dokonce jakýsi první výdejník na filtrovanou vodu.
Ani Římané se nedali zahanbit. Stavěli proslulé akvadukty, díky kterým dokázali čerstvou svěží vodu z horských potůčků dostat do měst vzdálených na míle daleko. V menším měřítku se povedlo podobný systém vybudovat i starým Řekům.
Po konci Římské říše ale přichází na dlouhá staletí doba temna. Řeky a jezera, z nichž by lidé mohli odebírat pitnou vodu, byly znečištěny odpadem, který do něj vypouštěli lidé. Ve vodě se uhnízdily bakterie a pití vody z přírodních zdrojů vedlo k nemocím typu tyfus nebo cholera. Pro obyvatele středověku tak pivo představovalo daleko bezpečnější nápoj, protože voda použita na jeho výrobu musela projít varem. Pivo tak pily i malé děti.
Je vlastně šokující, jak byl zahozen obdivuhodný vývoj technologií, který byl typický pro starý Egypt nebo Řím. Poznatky spojené s ochranou pitné vody se nenávratně ztratily, evropské středověké národy si musely pomáhat scestnými technickými postupy a potřeba hygieny, která byla pro antické národy samozřejmostí, se znovu objevuje až v období renesance. Teprve pak se znovu vzmáhá obor vodárenství. Jen pozvolna se začínají objevovat vodní věže, nadzemní nádrže na vodu a samospádové vodovody.
K tomu, aby se Češi mohli napít sklenice vody natočené z kohoutku, tak vedla dlouhá cesta. První rozumně fungující vodovodní systém dostala Praha teprve v 80. letech 19. století a až na začátku 20. století vznikají první čističky odpadních vod.
Co by asi řekli naši prapradědečci na dnešní nápojový automat na vodu přinášející jedinečnou filtrovanou vodu kdykoli potřebujeme, v prakticky neomezeném množství?
