Společnost Waterlogic CZ s.r.o. si v souvislosti s epidemií koronaviru vyhrazuje právo prodloužit reakční dobu na servisní požadavky klientů. Firma dále upozorňuje, že provedení neurgentních servisních požadavků nemůže do odvolání garantovat.
  • Požádejte o nabídku
  • Po stopách izraelského vodohospodářského úspěchu (4/4). Povědomí o ceně vody

    Zveřejnil ,
    Po stopách izraelského vodohospodářského úspěchu (4/4). Povědomí o ceně vody

    Izrael je dynamickou kapitalistickou zemí. Jako taková vyznává pravidla volného trhu. To platí pro většinu statků, nikoli však pro vodu. Veškeré vlastnictví vodních zdrojů přísluší státu a stát také řídí vodohospodářství.

    Když si každý dělá z vodou, co chce

    I když je v Česku rozšířené povědomí, že naši vodu vlastní soukromé společnosti zahraničního původu, není to pravda. Až 90 % vodárenského majetku vlastní města a obce. Hledáme-li příklad země, kde vodní zdroje z velké části připadají do soukromého vlastnictví, nacházíme jej ve Spojených státech amerických. Podle Setha M. Siegela, autora knihy Budiž voda, je tento přístup ale chybný.

    V USA vodu každý používá, jak chce. K čemu to vede? Arizona a Kalifornie trpí nedostatkem vody, když se zde přitom promarní obrovské množství vody na záplavové zavlažování polí,“ píše Siegel. A jak je to v Izraeli? „Stát řídí celý cyklus od dopadu vodní kapky na zem po její finální využití. Izraelský systém hospodaření s vodou je kompletně centralizovaný.

    V Izraeli tedy patří voda národu a Izraelci si zvykli tento cenný statek až úzkostlivě chránit. V zemi najdeme na mnoha místech plakáty upozorňující na potřebu šetření s vodou. Ve škole se malé děti učí, že se musí sprchovat krátce a nemít vodu puštěnou, když se mydlí. Učitelé jim rovněž vštěpují, aby zavřeli kohoutek při čištění zubů, pokud si zrovna nevyplachují ústa.

    Voda je drahá

    K šetření Izraelce vyzývá nejen dobré vychování, ale také cena vody. Je totiž drahá. Ne z toho důvodu, že by byla nedostupná – předchozí články jednoznačně vysvětlují, že Izrael si dokázal vytvořit bohaté zásoby vody. Vysoká cena vody je dána tím, že Izrael na rozdíl od jiných států cenu vody nedotuje a ponechává její reálnou cenu.

    Seth Siegel cituje ve své knize slova ekonoma a úředníka vodohospodářského úřadu Gilata Fernandeze, který vypočítává, jaké všechny náklady je třeba naúčtovat do ceny vody:

    • Péči o vodní zdroj a čerpání z něj;
    • Infrastrukturu potřebnou k distribuci;
    • Testy a úpravu vody (aby byla zdravotně nezávadná);
    • Rozvody do domácností;
    • Odvádění a čištění splašků.

    To neznamená, že by cena vody měla vyskočit do astronomických výšin. Oproti době, kdy byla voda v Izraeli dotovaná, si Izraelci nyní připlatí v průměru 5 korun za jednu sprchu. To ovšem stačí k tomu, aby celková spotřeba vody klesla o 20 %.

    Izraelci si uvědomují, jakou cenu má sklenice pitné vody, kterou vypijí. Povědomí o hodnotě této životodárné kapaliny je rovněž součástí izraelského vodohospodářského úspěchu. Mimo jiné motivuje inovátory k vyvíjení nových vynálezů a technologií, s jejichž pomocí je možné ušetřit ještě více vody.