Izrael je dynamickou kapitalistickou zemí. Jako taková vyznává pravidla volného trhu. To platí pro většinu statků, nikoli však pro vodu. Veškeré vlastnictví vodních zdrojů přísluší státu a stát také řídí vodohospodářství.
Když si každý dělá z vodou, co chce
I když je v Česku rozšířené povědomí, že naši vodu vlastní soukromé společnosti zahraničního původu, není to pravda. Až 90 % vodárenského majetku vlastní města a obce. Hledáme-li příklad země, kde vodní zdroje z velké části připadají do soukromého vlastnictví, nacházíme jej ve Spojených státech amerických. Podle Setha M. Siegela, autora knihy Budiž voda, je tento přístup ale chybný.
„V USA vodu každý používá, jak chce. K čemu to vede? Arizona a Kalifornie trpí nedostatkem vody, když se zde přitom promarní obrovské množství vody na záplavové zavlažování polí,“ píše Siegel. A jak je to v Izraeli? „Stát řídí celý cyklus od dopadu vodní kapky na zem po její finální využití. Izraelský systém hospodaření s vodou je kompletně centralizovaný.“
V Izraeli tedy patří voda národu a Izraelci si zvykli tento cenný statek až úzkostlivě chránit. V zemi najdeme na mnoha místech plakáty upozorňující na potřebu šetření s vodou. Ve škole se malé děti učí, že se musí sprchovat krátce a nemít vodu puštěnou, když se mydlí. Učitelé jim rovněž vštěpují, aby zavřeli kohoutek při čištění zubů, pokud si zrovna nevyplachují ústa.
Voda je drahá
K šetření Izraelce vyzývá nejen dobré vychování, ale také cena vody. Je totiž drahá. Ne z toho důvodu, že by byla nedostupná – předchozí články jednoznačně vysvětlují, že Izrael si dokázal vytvořit bohaté zásoby vody. Vysoká cena vody je dána tím, že Izrael na rozdíl od jiných států cenu vody nedotuje a ponechává její reálnou cenu.
Seth Siegel cituje ve své knize slova ekonoma a úředníka vodohospodářského úřadu Gilata Fernandeze, který vypočítává, jaké všechny náklady je třeba naúčtovat do ceny vody:
- Péči o vodní zdroj a čerpání z něj;
- Infrastrukturu potřebnou k distribuci;
- Testy a úpravu vody (aby byla zdravotně nezávadná);
- Rozvody do domácností;
- Odvádění a čištění splašků.
To neznamená, že by cena vody měla vyskočit do astronomických výšin. Oproti době, kdy byla voda v Izraeli dotovaná, si Izraelci nyní připlatí v průměru 5 korun za jednu sprchu. To ovšem stačí k tomu, aby celková spotřeba vody klesla o 20 %.
Izraelci si uvědomují, jakou cenu má sklenice pitné vody, kterou vypijí. Povědomí o hodnotě této životodárné kapaliny je rovněž součástí izraelského vodohospodářského úspěchu. Mimo jiné motivuje inovátory k vyvíjení nových vynálezů a technologií, s jejichž pomocí je možné ušetřit ještě více vody.
