Moderní doba přeje šíleným podnikatelským počinům, které cílí na nejbohatší vrstvy. Tedy na lidi, jimž nečiní problém utratit velké množství peněz za něco, co sice nedisponuje nijak oslnivou kvalitou, zato to ovšem má „příběh“. Často však velmi pochybný příběh.
Tradiční způsoby, jak dodržovat pitný režim
Dobře je to vidět na byznysu s pitnou vodou. Pro většinu obyvatel vyspělých zemí je snadno dostupná kohoutková voda. Stále více lidí objevuje skvělé vlastnosti vody z aquamatů – výdejníky na vodu užívají vlastně tutéž vodu, jaká teče z kohoutků, avšak nabízejí jí přefiltrovanou a tudíž zaručeně zdravotně nezávadnou. Dále samozřejmě můžeme koupit vodu balenou, která je relativně drahá a zřídkakdy stejně kvalitní, jako ta, kterou přinášejí výdejníky pramenité vody.
A nyní se konečně hlásí o slovo další alternativní zdroje vody. Určené přesně pro ty, kteří nemají hluboko do kapsy a je jim vlastní trocha toho nezbytného pozérství a snobismu.
Voda ze Špicberk nebo z říše tučňáků
Američan s norskými předky Jamal Quereshi před pár lety poprvé ochutnal vodu z ledové kry ze Severního ledového oceánu. A dostal nápad. Jeho produkt se jmenuje Svalbardi, je to voda prodávaná v 750 ml lahvičkách a má pocházet z ledových ker v okolí Špicberk. Letos tento podnikavec dokázal svoji značku protlačit na pulty vyhlášeného londýnského obchodu Harrods. Cena za láhev? 80 liber!
Největší světový producent lahvové vody je nepřekvapivě Čína. Mezi miliardou žíznivců se najdou i takoví, kteří touží po výjimečné vodě z unikátního zdroje, uzavřené v lahvi s perfektním designem a se stylovou etiketou. Proto čínské firmy soustředí zrak na himálajské vrcholky. Místní úřady v Tibetu jim vyšly vstříc – podle dlouhodobého plánu budou Číňané kolem roku 2025 těžit 10 milionů kubických metrů ledovce za účelem výroby prémiové vody.Až do Antarktidy hodlají vyrazit arabští šejkové. Volně plující kry v nejjižnějších vodách Indického oceánu chtějí dopravit až k Arabskému poloostrovu. Kromě pitné vody chtějí tyto ledovcové úlomky využívat také jako turistické atrakce. Pod projektem je podepsána dubajská společnost National Advisor Bureau.
Proč je to špatně
Takováto těžba vody znamená narušení nejkřehčích ekosystémů planety. Kromě toho je důsledkem těchto podnikatelských aktivit obzvláště zbytečné generování plastového odpadu. Odhaduje se, že na výrobu jednoho litru vody v plastové lahvi jsou zapotřebí 3 litry vody. Nemluvíme ani o obrovské spotřebě fosilních paliv, které je zapotřebí vynaložit pro transport vzácné tekutiny na velmi dlouhé vzdálenosti.
Nulový požitek z prémiové vody
Někdo by snad mohl namítnout, že ochutnat vodu, která byla tisíce let zakonzervovaná daleko mimo lidskou civilizaci, je přece zážitek. Je to přece ten „příběh“, který k zakoupení této vody láká. Jenže vtip je v tom, že chuť těchto produktů není nijak výjimečná. Aby někdo řekl, že jde o daleko lepší vodu, než tu z automatů na pitnou vodu, to chce dost silný placebo efekt. Vodě z ledovce chybí minerály, které by pitná voda obsahovat měla. Novinář z britského deníku The Sun dával ochutnat vodu Svalbardi náhodným kolemjdoucím v Londýně a ptal se jich na názor. Nikdo neshledal drahou tekutinu lahodnější, než je klasická voda z kohoutku – někteří nenašli žádný rozdíl, jiní se vyjádřili, že chutná hůře.
